A moje číslo jsi do háje vzal KDE ???

Přemýšleli jste někdy nad tím, co se stane s vaším telefonní číslem pokud ho – jako já – absolutně nerozumně rozdáváte na internetu kde komu? Přemýšleli jste někdy nad tím, jestli není náhodou možné, že Vaše známost na jednu noc „omylem“ toto číslo i s lehčím doporučením poskytne dál? Najednou se může stát, že se ocitnete v jakémsi všeobecně sdíleném telefonním seznamu holek, které nemají problém se sexem na jednu noc. Úplně živě to vidím před sebou. Dva chlapi se baví jak by se večer rádi pobavili :

“ Hele, nedávno jsem se seznámil s jednou holkou, byla fajn a docela šikovná…“

“ Ty vole, nechci se patlat s nějakým posraným rande a nakonec holčička řekne – sorry musim domu – to víš že jo! Ani omylem! „

“ Ne kámo – to je v pohodě. Týhle stačí, když jí pozveš domu, pustíš pěknej film a otevřeš lahev vína. Zbytek na sebe nenechá dlouho čekat. Chceš na ni číslo nebo ne? „

Jo asi takhle nějak to vidim. Proč o tom píšu? Nedávno mi přišla SMS z neznámého čísla. Klasika : „Ahoj, jak se máš? Máš na večer program? Co takhle se sejít – dáme víno a film? “ Koukala jsem na telefon v ruce a v rychlosti přemýšlela, komu jsem v poslední době dala své číslo a on mi nedal svoje. Vždycky si o jejich čísla říkám dřív než jim pošlu moje. Chci vědět, kdo mi sakra píše nebo volá. Nikdo mě ale nenapadal. V rychlosti jsem otevřela ty tři seznamky, na kterých jsem a projela zprávy cca 3 týdny dozadu a snažila se zverbovat své paměťové buňky k nějaké odpovědi. NIC, NADA, VYMYDLENO.

Slušně jsem dotyčnému odepsala, že se omlouvám ale číslo nemám v seznamu a tudíž nevím, kdo mi vlastně píše. Odepsal – světe div se – že se známe z internetu, ale že svůj profil tam už smazal. No, OK – why not – ale něco mi na tom prostě nesedělo. Zeptala jsem se, jak je to dlouho, co jsme si psali. Napsal, že hodně dlouho – tady už jsem začala být trochu ostražitá. Vtipně totiž svoje aktuální číslo pro tyto účely – rozumněj seznamky – mám teprve dva měsíce. Tudíž tady někdo vařil z vody. A já to nebyla. Moje zvědavost mě ovšem přemohla, a i když mě můj pud sebezáchovy fackoval co to šlo a hystericky na mě řval, jestli jsem se náhodou už úplně nezbláznila, souhlasila jsem se schůzkou. Ooooo a asi bych měla zmínit, že ta schůzka nebyla někde venku v baru, ale u něj doma. Říkala jsem si, že z něj třeba vytáhnu, kde to číslo vlastně vzal.

Ve zprávách, které jsme si posílali na mě vyzvěděl jaké víno mám ráda, na které filmy se ráda dívám a já si říkala, že to bude celkem fajn. Nenechte se ovšem zmást… Z mého oblíbeného žánru se vyklubala mnou nenáviděná Godzilla ( nejnovější verze ) a víno? Sice mé oblíbené Chardonnay ale velice pochybné kvality. Měli jsme si celkem o čem povídat a servis byl z jeho strany dokonalý – nabídl i malou večeři tak jsem byla ochotná přimhouřit obě oči. U filmu jsme se docela i nasmáli. Mám strašný zlozvyk filmy, které se mi nelíbí, ironicky komentovat a zesměšňovat a on se k mému údivu přidal. Byla zábava.

V našem polosedu – pololehu jsme se k sobě přisunuli blíž a dlouho se dotýkali prakticky polovinou našich těl. Bylo to příjemné, takové nenásilné. Ale to se najednou změnilo. Začal mě líbat a pěkně si mě sunout pod sebe. Problém byl, že já o to moc nestála. Říkala jsem mu ať přestane. Věřte mi, že dostat ze sebe slova ať toho nechá, pro mě bylo hodně těžké. Ne, že bych na to neměla chuť. Měla jsem obrovskou chuť. Chtěla jsem to. Líbil se mi. Ten zádrhel byl v tom, že jsem to akorát odpoledne dostala. Snažila jsem se mu to nenápadně vysvětlit. Doufala jsem, že mu to docvakne. Nedocvaklo. Zkoušely jste někdy něco vysvětlovat chlapovi, který má hlavu plnou možného nadcházejícího sexu? Nemožné. Nemyslitelné. Nadlidský výkon. Nakonec jsem mu to musela říct naplno. Podíval se na mě lehce zmateným pohledem a jeho odpověď byla velice jednoduchá : “ A to vadí? “ Chvíli jsem nad tím přemýšlela – tou chvílí mám na mysli tak vteřinu nebo dvě. Sotva jsem to dostala. Vlastně ten první den je, jako bych to ani neměla. Navíc na to mám chuť. Jemu to evidentně bylo úplně jedno. Odpověděla jsem, že nevadí a bylo to …

No co Vám budu povídat. Říkám si, že mám vlastně docela kliku, protože jsem zatím nenarazila na nikoho, kdo by to v posteli neuměl. Vždy odcházím plně spokojená. Na rozloučenou jsem dostala sladký polibek a přislíbení, že se ozve a domluvíme se na příště. Už jsem těmi slovy unavená. Už ani nevím, jak na to vůbec reagovat. Stěží jsem vykouzlila unavený úsměv a na jeho tváři problesklo něco jako zmatení smíšené s překvapením, nad mojí reakcí. Proč je tak těžké říct : „Bylo to fajn, oba jsme si to užili – žij blaze…“ ??? Proč se trápit těmi trapnými společenskými konvencemi? Proč si nalhávat, že něco bude dál? Že opravdu dojde k další schůzce? Stejně by další setkání už bylo tvrdě účelové a to čistě sexuální… A to mě vážení opravdu nebaví. Ty první schůzky jsou takové vzrušující už samy o sobě. Mají jistý náboj a když si navzájem sednete, tak to je jako zápalná šňůra k dynamitu. Ty další už jsou jen slabý odvar. Občas tam něco je a to mi dává důvod se s těmi muži sejít znovu. Jindy si to ale přestavit prostě nedokážu. A to je přesně tenhle případ….

xoxo N