Hey, I´m from Australia

Další muž, o kterém vám budu vyprávět pochází z Austrálie. Když jsem viděla jeho fotky na netu, tak absolutně upřímně musím říct, že můj typ to tak úplně nebyl. Hned v první zprávě mě zval na romantický výlet mimo Prahu – to jsem s díky odmítla. Při první schůzce chci mít možnost to ukončit a odejít, kdy já budu chtít a ne být závislá na tom, že mě někdo někam odveze a musí mě také přivést zpátky. Nechci někde hledat nejbližší spojení do Prahy. Další nabídka přišla o pár dní později. Jednoduché pozvání na drink. Ač nebyl můj typ řekla jsem si proč to nezkusit… Přinejhorším prostě potkám a poznám někoho nového…

Sešli jsme se v centru Prahy a hned na úvod mě překvapilo, že tam čekal s květinou v ruce. Jednoduchá rudá růže. Musím přiznat, že byl úplně první, kdo mi nějakou kytku přinesl. A velice mile mě to potěšilo. V reálu zase až tak špatně nevypadal. Trochu mi vadilo, že byl stejně vysoký jako já. Nemám to moc ráda. Možná je to komplex z mojí výšky – malá rozhodně nejsem… Mám prostě ráda vyšší chlapy. Chci aby byli vyšší než já. Z toho důvodu praktikuju i tvrdou selekci hned na internetu. Možná se tím připravuju o skvělé kluky, ale chci si prostě vybírat. Zašli jsme do restaurace, kde jsme si dali i malou večeři. Hovor plynul. Hodně jsem se vyptávala hlavně na to, co ho přimělo vyměnit Austrálii za Českou republiku. Já tohle prostě asi nikdy nepochopím. Když je to kvůli práci tak OK, ale jen tak??? No promiňte….

V restauraci zavírali o půlnoci a my se přesunuli o podnik dál. Dali si další lahev vína a padl první polibek pak další a pak další… Celkem pěkný – líbat uměl to se musí nechat…. Poté jsem zjistila, že bydlí doslova kousek ode mě a tudíž i naše cesta domů asi o dvě hodiny později probíhala společně. Byl hodně spontánní. Tanec na tramvajové zastávce mi vykouzlil opravdu upřímný úsměv na tváři… Snažil se mě přesvědčit ať ho vezmu na noc k sobě domů… Odmítla jsem. I přes všechna proti na něm něco bylo. Řekla jsem si, že projednou se nic nestane když nějaké to možné pokračování nechám na příště…

Druhý den mi psal hned ráno. Já odepsala a domluvili jsme se na výletu na koupaliště kousek za Prahu. Byl krásný horký den a já jen uvítala možnost se trochu zchladit… Po cestě jsme se zastavili na oběd a krátce po poledni dorazili konečně k vytoužené vodě. Den to byl krásný. Letmé dotyky a ukradené polibky byly roztomile romantické. Nakonec se mě zeptal jestli bych s ním strávila noc v hotelu. Možná to bylo tím sluníčkem, možná mi jen přišel tak šíleně sladký, ale souhlasila jsem. Po ubytování jsme si zašli na výbornou večeři a po krátké procházce tamním městem jsme se vrátili zpět na hotel. Noc byla velmi horká a ne jen díky vysokým teplotám venku. Jako milenec byl až překvapivě pozorný a výbavu měl taky víc než slušnou. Tehdy mi ještě nebylo úplně jasné co mi na něm vlastně vadí…

Víte jak každá žena říká, že chce muže, kterému nebude vadit se tulit, objímat, být si nablízku? Bude citlivý a pozorný a ona pro něj bude na prvním místě? Taky jsem si myslela, že to chci. Australan byl přesně takový. A až když jsem to měla mi došlo, jak strašně moc mi to vadí. Nechci říct, že pořád. Občas je to fajn, ale ne non-stop. Po dni a noci a dopoledni dalšího dne jsem toho měla plné zuby. Ty jeho psí oči jsem nemohla ani vidět. Musela jsem domu. Vymyslela jsem si pracovní povinnosti a zeptala se jestli bychom se mohli vrátit do Prahy. Nebyl moc nadšený, ale vyhověl mi. Nechci tím v žádném případě říct, že si nepotrpím na romantiku. Možná se to nezdá ale jsem velice romanticky založený člověk. Ale čeho je moc toho je příliš….

xoxo N