Beyond the boarders

Život je o experimentování. Zkoušení nových věcí. Každý z nás má sny. Představy. Věci, které by chtěl vyzkoušet. Věci, které ho lákají a zároveň děsí. Věci, které jsou mainstreamovou společností označovány za nevhodné. Zvrácené. A to jen proto, že se prostě nesluší o tom mluvit nahlas. Kdyby se o tom totiž nahlas mluvilo, zjistili byste, že i ti největší puritáni o tom v hloubi duše sní také. Já takovou svou touhu prožila. Naprosto nečekaně.

Vzájemná výpomoc

Tento článek bude pokračováním článku o panu doktorovi z Prahy, který mě cca před měsícem neplánovaně přijel navštívit do jednoho malého městečka, kde jsem trávila nějaké to volno. Předchozí článek si můžete přečíst tady. 

Hey, I´m from Australia

Další muž, o kterém vám budu vyprávět pochází z Austrálie. Když jsem viděla jeho fotky na netu, tak absolutně upřímně musím říct, že můj typ to tak úplně nebyl. Hned v první zprávě mě zval na romantický výlet mimo Prahu – to jsem s díky odmítla. Při první schůzce chci mít možnost to ukončit a odejít, kdy já budu chtít a ne být závislá na tom, že mě někdo někam odveze a musí mě také přivést zpátky. Nechci někde hledat nejbližší spojení do Prahy. Další nabídka přišla o pár dní později. Jednoduché pozvání na drink. Ač nebyl můj typ řekla jsem si proč to nezkusit… Přinejhorším prostě potkám a poznám někoho nového…

Pan učitel ( lásky ?? )

S panem učitelem jsem si psala asi 3 týdny.  Měli jsme spoustu věcí společných. Zájmy, koníčky – no prostě to vypadalo velice slibně. Samozřejmě se začalo schylovat k první schůzce.  Dlouho nám to časově nevycházelo. Přeci jen pan učitel nebyl jediný s kým jsem si psala a najít si čas na schůzku i kvůli pracovnímu vytížení nebylo zrovna jednoduché. Nakonec to bylo rande na poslední chvíli domluvené tak 2 hodiny před… Zjistila jsem, že takové schůzky jsou nejlepší. Člověk nemá moc času vymýšlet co na sebe a přemítat nad tím jak to celé bude vypadat.